Cílem článku je jednak obecné přiblížení tzv. indexických výrazů jako specifického jevu přirozeného jazyka, jednak úvaha o možné “sémantizaci” těchto výrazů. Termínem “sémantizace” je označeno kritérium, na jehož základě jsou posuzovány různé analýzy sémantiky indexických výrazů jednotlivých filosofů. Mají-li, podle Fregeho, všechny jazykové výrazy vyjadřovat své smysly, jaké smysly to jsou v případě indexických výrazů? Kritériem je tedy hledání příslušných smyslů některých indexických výrazů, a toto kritérium tak může být nazváno “fregovské”. Nejprve jsou indexické výrazy představeny jako zvláštní druh výrazů. Poté je stručně naznačeno, jak přistoupili k řešení problémů spjatých s indexickými výrazy někteří ze současných filosofů. Přitom se předpokládá, že porovnání těchto různých řešení mohou vyjasnit jejich relativní přednosti či nedostatky. Článek tedy tímto částečně získává ráz základního přehledu v problematice. Pro větší přehlednost jsou v určitých místech textu začleněny souhrny řečeného. Článek je rozdělen na tři části, totiž na část pojednávající indexické výrazy temporální, individuové a prostorové, a demonstrativa.
Druhá část článku se zabývá indexickými výrazy individuovými a prostorovými, včetně sémantiky vlastních jmen. I v jejich případě je kladena otázka po jejich fregovské sémantizaci: referují vlastní jména prostřednictvím fregovských smyslů nebo nikoli? A se zřetelem na tuto sémantizaci jsou nastíněna řešení autorů Russella, Kripka, Searla, Kaplana, Tichého, Quina a Materny. Obecně jde v případě sémantiky indexických výrazů individuových a prostorových o to, jaký typ entity tento druh výrazů reprezentuje a kolik vůbec entit je třeba postulovat k vysvětlení “fungování” těchto výrazů.