Cílem článku je jednak obecné přiblížení tzv. indexických výrazů jako specifického jevu přirozeného jazyka, jednak úvaha o možné “sémantizaci” těchto výrazů. Termínem “sémantizace” je označeno kritérium, na jehož základě jsou posuzovány různé analýzy sémantiky indexických výrazů jednotlivých filosofů. Mají-li, podle Fregeho, všechny jazykové výrazy vyjadřovat své smysly, jaké smysly to jsou v případě indexických výrazů? Kritériem je tedy hledání příslušných smyslů některých indexických výrazů, a toto kritérium tak může být nazváno “fregovské”. Nejprve jsou indexické výrazy představeny jako zvláštní druh výrazů. Poté je stručně naznačeno, jak přistoupili k řešení problémů spjatých s indexickými výrazy někteří ze současných filosofů. Přitom se předpokládá, že porovnání těchto různých řešení mohou vyjasnit jejich relativní přednosti či nedostatky. Článek tedy tímto částečně získává ráz základního přehledu v problematice. Pro větší přehlednost jsou v určitých místech textu začleněny souhrny řečeného.
Článek je rozdělen na tři části, totiž na část pojednávající indexické výrazy temporální, individuové a prostorové, a demonstrativa.
V této první části jsou tedy pojednány některé sémantické problémy výrazů jako např. “nyní”, “včera”, temporální “před” a “po”, a gramatické časy. Jsou zde nastíněna a ze zorného úhlu fregovské sémantizace hodnocena řešení autorů Tichého, Quina, Russella, Reichenbacha a Wittgensteina. Je naznačeno, že v případě sémantické analýzy indexických výrazů temporálních může hrát důležitou úlohu znalost možných referentů, ve spojení s McTaggartovým argumentem o neexistenci času je přiblížena ontologie času. Stručně komentována je sémantická analýza výrazu “nyní” Pavla Materny.