Předložený text se zabývá Wittgensteinovým pozdním dílem v několika rovinách:
1)Snaží se ukázat, že obvyklá kritika Wittgensteinova pojetí významu jako „použití“ vychází většinou z neporozumění intencím jeho filozofie druhého období. Exponuje fakt, že ve Filosofických zkoumáních je přítomno ještě druhé pojetí, které je nadřazené pojetí prvnímu. Význam jako „použití“ ztrácí svoji oprávněnost, jestliže jej odtrhneme od sociálně - jazykového celku, do něhož patří. To je důvod, proč se tak často stává snadným terčem Wittgensteinových odpůrců.
2)Na základě vyjasnění vztahu dvou pojetí významu se text snaží obhájit metodu práce Wittgensteina II. období a s ní spojený netradiční styl filozofování, který je podle autora neoprávněně zamítán jako „beztvaré nahromadění mnohoznačných náznaků“.
3)Wittgensteinovu pozdní filozofii lze považovat za „gnozeologickou“ kritiku. Možnosti této kritiky text dokumentuje odhalováním matoucích předpokladů TILu.
4)Text se snaží představit Wittgensteina jako filozofa, který se snaží člověka osvobodit od "struktur", které jej tvarují a následně odcizují.